Vodní páry mají přirozenou tendenci směřovat k rovnoměrné koncentraci v prostoru. Proto, pokud je v interiéru budovy větší koncentrace vodních par než v exteriéru, vodní páry se snaží proudit obvodovým pláštěm ven z budovy. Pokud jim v určitém místě obvodového pláště stojí v cestě parotěsná vrstva nebo vrstva pro páru málo propustná, vzniká zde zvýšené riziko srážení, neboli kondenzace par. Vzniklý kondenzát může degradovat materiál, v případě zmrznutí může dokonce poškodit konstrukci celého obvodového pláště.
Tato vlastnost rozhoduje o schopnosti konstrukce propouštět vodní páru, která se stěhuje mechanismem difuze z interiéru do exteriéru a naopak. Je podstatnou vlastností proto, že jednak ovlivňuje výrazně mikroklima v budovách (“dýchání” budov), jednak je podstatným činitelem, ovlivňujícím výskyt kondenzace vody v konstrukcích. Veličinou popisující schopnost materiálu propouštět vodní páru je faktor difuzního odporu μ. Udává, kolikrát méně vodní páry projde za jednotku času vrstvou daného materiálu v porovnání se stejně silnou vrstvou vzduchu (za jinak stejných podmínek). Nejmenší faktor difuzního odporu má vzduch, a sice hodnotu 1 (srovnávací hladina). Z uvedeného plyne, že čím menší hodnotu faktoru difuzního odporu materiál má, tím lépe “dýchá”, umožňuje vodní páře (ale i ostatním plynům) volně se pohybovat napříč konstrukcí. To je důležitá skutečnost pro tvorbu zdravých budov.
Základní otázka při zateplení starého domu se týká jeho vlhkosti. Je-li zvýšená vlhkost přítomna, musí se bezpodmínečně odstranit odvlhčením a hydroizolací. Pouze na vysušenou stavbu je možné aplikovat nějaký druh kontaktního zateplení.
Ale i po důkladných odvlhčovacích stavebních úpravách je zejména u starších budov vhodné vybrat takový izolační materiál, který je schopen dobře propouštět vodní páry. Ty by jinak kondenzovaly a vlhkost by se stala zdrojem stavebních poruch, případně plísní. Jako nejspolehlivější, s ohledem na zdravé bydlení, se jeví u starších domů sanační omítky zateplené, které se aplikují vně i uvnitř. Například sanační omítky Thermosan, Sanaver DUO či produkty fy PREMIX servis.
V těchto případech se lépe než polystyren uplatňují izolace z minerálních desek, minerální vlny. Tam, kde se nelze vlhkosti zbavit (některá stará zdiva určitou míru vlhkosti dokonce vyžadují, aby nepopraskala) lze zateplení začlenit do tzv. provětrávané fasády. Do ní se obvykle dává měkká vláknitá izolace podobně jako do střech. Vhodná je minerální vlna, měkké dřevovláknité či konopné desky, drcená celulóza aj.
Berte tento článek jako dobrou radu od odborníků, je jenom na Vás jak se rozhodnete.